Stínu neutečeš

Stínu neutečeš

Pátrání po rodinném tajemství, které je ukryto v minulosti.

Řehoř si žije spokojeně. Jeho žena Evženie ne. Po šedesáti letech manželství přichází osmdesátiletá Evženie za svou vnučkou – právničkou Katkou se žádostí, aby jí pomohla rozvést s pětaosmdesátiletým manželem Řehořem. Katka je šokována babiččiným rozhodnutím i její tvrdostí a neústupností. Co se musel se o stát ve vztahu prarodičů, že to ani celá desetiletí nezahladila? Katka nechce rozbít svou milovanou rodinu a pokusí se rozluštit babiččin důvod. Odkryje dramatickou minulost vlastní rodiny, ale tajemství prarodičů pro ni zůstane neodhaleno. Babička riskuje ztrátu vnučky a pravdu jí zatají, tíhu dávné viny nechce přenést na další generaci. Sama se pokusí s minulostí vyrovnat a smířit. A Řehoř? Ochrání ho Katka?
Svoji prvotní inspiraci vysvětluje režisérka slovy:  "Každý z nás ví, jak vypadá stará půda, a co teprve stará půda u babičky o prázdninách. Když vám je deset, naleznete i věci, kterým nerozumíte, a tak je necháte být, ale když je vám třicet a víc, možná si na ně vzpomenete a začne vám to vrtat hlavou. Divné doklady, neznámé písmo, fotky.  Tak tohle byl můj první impulz k napsání příběhu, který měl reálný základ v mé rodinné historii. Druhým motivem natočit tento film byla potřeba ukázat charaktery lidí v mezních situacích. "
Celovečerní hraný debut Lenky Kny přináší rodinné drama ze současnosti, jehož kořeny jsou skryty v dávné minulosti. Před kameru přivádí dvě herecké legendy českého divadla a filmu – Jaroslavu Adamovou a Pavla Landovského, pro které je tento snímek největší hereckou příležitostí posledních let. Mnohé o ústřední postavě Evženie naznačují slova její herecké představitelky Jaroslavy Adamové: „Vzala jsem tu roli proto, že mi příběh připadal tajemný. A co mě na biografech baví je určitá nedořečenost. Moje postava je podivuhodná, silná baba, je v ní všechno - zloba, žal, láska....“
Pavel Landovský vzpomíná, jak největší roli své filmové kariéry posledních let získal: „Zezačátku jsem měl hrát úplně jinou roli, malinkou. Toho převozníka. To byly čtyři natáčecí dny a já si říkal, že to tak akorát zvládnu. Když mi pak režisérka nabídla hlavní postavu, odmítl jsem: Tohle nechci! To je pro mě moc kecání! Musel jsem si kvůli roli znovu uvědomit posloupnost II. světové války a jak to bylo. Já si to všechno pamatuju. Tak jsem to pak nějak zvlád.“