Film Poupata postihuje svět zoufalých sociálních vztahů a charakterů, toužících se vymanit z osudově daného prostředí a uskutečnit svůj sen o normálním životě. Nevyhnutelná krutost, s jakou se příběhy všech postav prolínají, připomíná v mnohém britská sociální dramata devadesátých let, včetně černého humoru, který jednotlivé situace jaksi bezostyšně doprovází.
Příběh Poupat vypráví o těžké zkoušce rodiny, žijící v kraji drsných pravidel. Postavy žijí velkými ideály v kontrastu s malostí svých činů. Rodina Jardy Hrdiny (Vladimír Javorský) žije v zapadákově. Jarda pracuje jako hradlař na dráze. Jeho koníčkem je lepení modelů ze sirek v láhvích, jeho slabostí závislost na výherních automatech. Jardova žena Kamila (Malgorzata Pikus) uklízí nádražní toalety a sní o tom, že spolu se svými vrstevnicemi secvičí spartakiádní skladbu Poupata po pětadvaceti letech a předvedou ji s pýchou celému městu. Dcera Agáta (Marika Šoposká) touží po šťastném životě daleko od domova, s plným vědomím toho, že její jedinou nadějí je útěk a zrada nejbližších. Syn Honza (Josef Láska) věří v sílu lásky bez ohledu na okolnosti, za jakých se zrodila. Kamila hledí s jistotou do budoucna a ve své naivitě si nehodlá připustit bídu dnešního dne. Jediný Jarda ví, že svět ani sebe nezmění. Vědom si svého slabošství, nepokouší se o nic. Chorobná závislost na výherních automatech přivede jeho nejbližší do neřešitelné životní situace. Skutečný a přesvědčivý pokus o záchranu rodiny přijde ve chvíli, kdy už je pozdě…
„Filmová pravda Poupat stoji na syrové atmosféře, absenci stylizace a poetizace. Vychází ze znalosti reálného prostředí, věrohodnosti ruční kamery, která je permanentně nablízku herecké akci. Žánr sociálního dramatu předpokládá maximální přesvědčivost hereckého výkonu, autentický jazyk, dekorace i motivy,“ říká Zdeněk Jiráský, který tímto snímkem debutuje v celovečerním hraném filmu. Za scénář Poupat získal hlavní cenu ve scenáristické soutěži Filmové nadace RWE & Barrandov Studio v roce 2008.