Země v okolí letního tábora Crystal Lake je nasáklá krví. Deset dílů kultovního hororu Pátek třináctého si vybralo svou daň v podobě životů mnoha teenagerů, kteří byli v nesprávný čas na nesprávném místě. Deset dílů také zcela vyčerpalo scenáristickou invenci, takže zpočátku výborná hororová série nabírala čím dál negativnější nádech. Dvacet devět let po jedničce proto spojili síly produkující Michael Bay a režírující Marcus Nispel, kteří už dokázali resuscitovat Texaský masakr motorovou pilou, a natočili legendární horor znovu.
„Když točíte takový film, musíte se sami sebe zeptat: Jaká síla nutí lidi dívat se na tyhle horory pořád dokola? A pak jim místo odpovědi dát to, co chtějí, ale ne přesně to, co očekávají. Pak je to bude bavit,“ říká režisér Markus Nispel. Podle legendy masakr u Crystal Lake odstartovala nepozornost instruktorů letního tábora, kteří si nevšimli topícího se mentálně postiženého chlapce Jasona Vorheese. Ve snaze pomstít synovu smrt vzala truchlící matka spravedlnost do vlastních rukou a začala milé vychovatele nemile likvidovat. Když byla nakonec i ona poslána do pekla, převzal její práci utopený synáček. Tenhle příběh si ve zkratce připomeneme ještě před úvodními titulky a vypráví si ho i parta teenagerů, která do téhle oblasti zavítá. Vzhledem k tomu, že je nenapadne nic „rozumnějšího“, než děsivou lokalitu prozkoumat a přenocovat v ní, asi tušíte, jak to s nimi nakonec dopadne. Pár týdnů nato sem přijede sympaťák Clay, který pátrá po zmizelé sestře. Vzhledem k tomu, že jde o členku nešťastné partičky, musí vám být Claye a jeho zoufalého snažení upřímně líto. Litovat naopak není třeba bezprizorního Jasona, jemuž se pod ostří mačety blíží další skupinka rozjívených teenagerů, kteří si chtějí užít víkend v divočině a netuší, že za to zaplatí tu nejvyšší cenu.
Nový Pátek třináctého jde ve stopách svých předchůdců, přesto je v mnoha ohledech jiný. Velkou proměnou prošla například postava hlavního hrdiny, i když jeho „trademark“ - hokejová maska mu zůstala. „V posledních dílech se z Jasona stala karikatura sebe sama. My jsme ho uzemnili a ze supermana ho proměnili v samotáře žijícího v lesích, útočícího na ty, kdo naruší jeho teritorium. Polidštěním se paradoxně stal hrozivějším,“ tvrdí scenárista Mark Swift.
K celkové změně přispěla i dynamická režie Marcuse Nispela. „Marcus dokonale ovládá načasování děsivých momentů. Je to stejně náročná disciplína jako načasování vtipu v komedii,“ tvrdí producent Brad Fuller, podle něhož nemůže být žádný divák otrlý natolik, aby se u Pátku třináctého nebál nebo alespoň nelekal.