20.01.2011 | Nevinnost - v kinech od 20.1.

Zárodkem příběhu Nevinnosti, desátého filmu, který spolu natočili režisér Jan Hřebejk a scénárista Petr Jarchovský, se stal motiv obvinění váženého muže ze sexuálního zneužívání nezletilé. „Zajímal mě dopad této situace na jeho nejbližší okolí, existenciální krize muže ve středních letech, kterému se sype jeho soukromý svět,“ vzpomíná Jarchovský.  „Přímou inspirací nebyl ani případ Bohumila Kulínského a myslím, že u toho zrodu ani nestál případ mediální štvanice na Filipa Renče před patnácti lety, i když jsme se některými momenty inspirovali. Petr znal ženu, jejíhož partnera takové obvinění postihlo,“ doplňuje Hřebejk.
Látka pak v tvůrcích zrála několik let. Během nich se věnovali jiným projektům, společně filmům U mě dobrý a Kawasakiho růže, odděleně snímkům Nestyda a Občanský průkaz. Z příběhu o obvinění se mezitím stal živý organismus, který se měnil a vyvíjel. A práce na něm se stala dobrodružstvím, které všechny vedlo od detektivky k tragédii a od postavy obviněného lékaře až k postavě sestry jeho manželky, která si v průběhu psaní získávala stále větší prostor.
Původní scénář se tedy od dnešní podoby Nevinnosti dost lišil.  „Nejdříve jsme ohledávali všechny kanály, kterými může do privátní sféry obviněného člověka vpadnout okolní svět. K tomu v raných verzích sloužila i média a ztráta soukromí, kterou jejich zájem přináší. Posléze nás toto téma přestalo zajímat, protože vnitřní situace obviněného hrdiny nám připadala mnohem poutavější,“ popisuje Jarchovský. „Taky jsme si říkali, že ve fungování mediálního světa ani nejsme dost zběhlí na to, aby tahle rovina měla potřebnou hloubku,“ dodává Hřebejk.
Zásadní změna přišla, když si příběh pro sebe přivlastnila postava Lídy. „V době, kdy už jsme spěchali s realizací, jsem jedné noci napsal monolog, který rekapituluje z jiného úhlu pohledu její situaci v rodině. Bylo to asi deset stránek přímé řeči, což u při psaní scénáře opravdu není obvyklé. Ale ten monolog se stal silným impulsem jak pro Honzu, který získal nečekanou poslední třetinu filmu, tak pro Aňu Geislerovou, pro niž ta postava získala, jak sama řekla, zajímavé kontury,“ přibližuje Jarchovský.
Aňa Geislerová se pak do vývoje příběhu sama zapojila. „Vstoupila do něj s postřehy, vlastní invencí, imaginací, vnitřním životem a s ženskou emocionální zkušeností. Například já jsem jen načrtl soukromou literární tvorbu hrdinek, jejich milostnou korespondenci a poezii, a spoléhal jsem na to, že žena, která se té role chopí, dokáže tuto věc dokreslit. A Aňa použila vlastní verše, které si psala kdysi,“ říká Jarchovský. „Je výjimečné pracovat s lidmi, kteří vám takovou spolupráci umožní a se kterými se dokážete natolik propojit, že si svou práci navzájem neničíte. Petr i Honza už mě asi i natolik znají, že chápou mojí potřebu znát příběh do všech zatáček a koutů a prohlubovat si v něm motivace mojí postavy. Možná to jen začalo tím, že se ve filmu použily moje básně pubertálního období, a já jsem tím překročila takovou hranici intimity, že už jsem ani nemohla jinak, než se do toho prostě položit. Ale nad tím vším bdí geniální mozky scénáristy a režiséra. Já jen ozdobuju,“ komentuje své zapojení Geislerová.
Herečka, která s tímto tvůrčím duem spolupracovala už potřetí, ovlivnila i překvapivé vyústění celého příběhu, jež vykrystalizovalo až během natáčení.  „Během realizace jsem si uvědomil, že se nám podařilo vytvořit skutečně tragickou hrdinku, takovou, která vzdoruje osudu a v určité fázi života se rozhodne pro cestu, která je zhoubná nebo která ji zdrtí. Ale šlo o to, zorientovat se v možnostech, které postava přinášela, a zvolit ten správný konec příběhu. Zkoušeli jsme různé alternativy, některé se dokonce natočily. Nakonec se Anna tím, jak interpretovala svou postavu, stala spoluautorkou řešení, které jsme vybrali, a díky ní jsme získali odvahu pro přímost toho řešení,“ popisuje Jarchovský.
Vzhledem k tomu, že velkou část filmu zabírá policejní vyšetřování obviněného lékaře, do scénáře se jako odborní poradci zapojili i skuteční detektivové a především filmový fanoušek, šéf pražské kriminálky plukovník Josef Mareš. Ten filmařům radil, jak se vyšetřují nezletilé osoby, jak vypadají výslechové místnosti a spoustu dalších detailů, aby film i v této oblasti působil realisticky. „Nechtěl jsem do scénáře psát kraviny vykoukané z detektivek,“ dodává Jarchovský.
Detektivové scénáristovi také schválili důležitý fakt, že případ svého bývalého kamaráda by mohl vyšetřovat muž, jemuž obviněný přebral manželku. „Už na začátku, když jsem příběh konstruoval, jsem potřeboval vymyslet figuru soka v lásce, poníženého chlapa, který prohrál boj o ženu a dostane příležitost k pomstě. Detektivové, s nimiž jsem se sešel, mi řekli, že kdyby to byl soudce, tak by jakkoliv příbuzensky propojen s obviněnou osobou být nemohl.  Ale jako detektiv, který sbírá důkazy a překládá je soudci, ano.  Samozřejmě je to vzácná situace, ale dramatik si tuhle náhodu může dovolit,“ objasňuje Jarchovský.
Tvůrci do filmu zakomponovali i poměrně drsnou rovinu případu organizovaného obchodu s bílým masem, jako nejodvrácenější stranu problému, o němž Nevinnost také vypovídá. „To tam máme, abychom viděli, v čem postava detektiva Ládi žije. Jeho jednání je potom pochopitelnější,“ říká Jarchovský.