Lov papírových draků patří k nejoblíbenějším hrám afghánských dětí. Dvěma z nich, nerozlučným kamarádům Hassanovi a Amirovi, ale osudově změnil život, když jejich přátelství rozbil na padrť. Tak začíná příběh, který spisovatel Khaled Hosseini vydal ve stejnojmenné knížce, jež se v roce 1995 stala třetím nejprodávanějším titulem na americkém trhu a dojala milióny čtenářů. Vzhledem k tomu, že filmového zpracování se ujal jeden z nejtalentovanějších režisérů současnosti Marc Forster (Ples příšer, Hledání Země Nezemě), lze předpokládat, že dojme i milióny diváků.
Afghánská metropole Kábul, sedmdesátá léta. Malý Hassan se svým tátou slouží u Amirova otce. Přes třídní rozdíly jsou oba stejně staří kluci velkými přáteli. Pak se ale Amir stane svědkem Hassanova znásilnění a paralyzován strachem nechá bandu násilníků brutální akt dokončit. Amirovy výčitky svědomí spolu s invazí sovětských vojsk do země oba chlapce navždy rozdělí. Zatímco Hassan zůstává v Afghánistánu, Amir s otcem utíká přes Pákistán do Spojených států, aby tu uskutečnili svůj Americký sen. O pár let později je z Amira spisovatel, kterému právě vyšla první knížka. Oženil se s krásnou krajankou Sorayou, pochoval otce a absolvoval telefonát, který změnil jeho život. Z rodného Afghánistánu zavolal po letech starý rodinný přítel a nabídnul mu vykoupení za dávné selhání. Amir se musí vrátit do země, teď ovládané Talibanem, a odvézt z ní malého syna přítele, kterého kdysi tak strašně zklamal. Pro mladíka vychovaného západní civilizací je i tohle hodně těžký úkol. Až na místě ale Amir zjistí, že aby ho mohl splnit, bude muset překonat svou civilizovanost, opatrnost, zbabělost. prostě překonat sám sebe.
Režisér Marc Forster natáčel Lovce draků s ohledem na bezpečnostní situaci v zemi v čínské provincii Kashgar, nicméně s rodilými afghánskými herci. Podle producenta Williama Horberga ale neznámé tváře a exotické prostředí nejsou žádnou překážkou pro to, aby Lovce draků přijalo široké publikum. "Ten příběh je velmi univerzální a mohl se odehrát prakticky kdekoliv. Všichni máme z minulosti nějaké kostlivce ve skříni a tohle je nádherný a strhující příklad toho, že nikdy není pozdě na to je odstranit,"říká Horberg, k jehož dobru budiž přičteno, že práva na zfilmování Hosseiniho knížky koupil ještě před tím, než se stala jedním z nejčtenějších literárních děl současnosti.